Politika
Dánské království je od roku 1849 konstituční monarchií, kde má moc výkonnou formálně v rukou královna Markéta II. jako hlava státu. Ve skutečnosti je ale moc výkonná v rukou ministerského předsedy, který je hlavou vlády, a dalších ministrů tvořících vládu. Všichni ministři jsou odpovědní parlamentu, moci zákonodárné. Parlament je od roku 1953 jednokomorový, má 179 křesel a nazývá se Folketing. Volby do parlamentu jsou každé čtyři roky a dvě křesla v něm náleží i reprezentantům Grónska a dvě reprezentantům Faerských ostrovů.
Od roku 2001 je u vlády pravicová strana Venstre a ministerským předsedou je Anders Fogh Rasmussen.
Ve starověku bylo Dánské území osídleno kmeny Kimbrů, Jutů, Anglů a Sasů a od 6.století Dány. První historické zmínky se týkají 9. Století, kdy za krále Godfreda bylo v letech 804-10 území poprvé sjednoceno a Dánové se bránili výbojům Franků. Král Harald ‚‚Modrozubý‘‘ (910-985) dobyl Normandii a rozšířil v Dánsku křesťanství. Jeho syn Sweyn (zemřel roku 1014) se vylodil v Anglii a založil tam říši , která vydržela další dvě generace. Až do 11. stol. byli Dáni známi jako Vikingové – kolonizátoři a nájezdníci. Od 11.století bylo Dánsko centrem velké říše, která zahrnovala většinu Anglie a Norska. Roka 1219 si dánská křížová výprava podmanila Estonsko. Pod dánskou korunu připadly v rámci Kalmarské unie (1397) Norsko a Švédsko. V roce 1536 byla násilím provedena reformace a sekularizace církevního majetku. Král Christian IV. (1577-1648) se pokusil neúspěšně obnovit autoritu Dánska v Pobaltí. Mocenské postavení ztratilo Dánsko právě v období třicetileté války. Dánsko muselo postoupit Švédsku jižní část Skandinávského poloostrova v roce 1648, které bylo dánskou součástí již od jeho rané historie. V roce 1660 byl v zemi opět nastolen absolutismus, který byl koncem později reformován na konstituční monarchii (v roce 1849). Dánsko přišlo o Norsko ve prospěch Švédska až v roce 1814 (kielský mír), když bylo jako spojenec Napoleona poraženo Švédy a Brity. V prusko-rakousko-dánské válce roku 1864 Dánsko muselo postoupit Prusku Holštýnsko a jižní část Šlesvicka, kde převládalo německé obyvatelstvo. Po této události přijalo Dánsko politiku neutrality, kterou zachovalo i během první světové války. Během druhé světové války (9. dubna 1940) bylo Dánsko napadeno nacistickým Německem (operace Weserubung) a navzdory domácímu odboji zůstalo okupováno až do osvobození v květnu 1945. Od roku 1949 je Dánsko členem NATO, ale výstavba amerických leteckých základen na jeho území byla zamítnuta. V roce 1973 se stalo Dánsko členem Evropského hospodářského společenství a Evropské unie, ale k další integraci Západní Evropy má Dánsko vážné výhrady. Dánsko je rozděleno 13 samosprávních okresů (amt) a na 270 obcí (kommune): Tři obce mají postavení samosprávního okresu: Samosprávní okres Kodaň zahrnuje administrativní části hlavního města Kodaně mimo obcí Kodaň a Frederiksberg. Samosprávný okres Bornholm zahrnuje pět bývalých obcí na ostrově Bornholm a bývalý ostrovní samosprávní okres. Grónsko a Faerské ostrovy patří také Dánskému království, ale je jim ponechána autonomie. Každý z nich deleguje dva zástupce do parlamentu.Administrativní členění